Ghetto food festival - nejen hmyzožraní

Protože si stále stěžuji, že všechny akce s jídlem propásnu, tak mi přítel jednu našel. Letos to byla moje třetí akce a druhý food festival. Moc jsem se na něj těšila, protože už jen program sliboval pěkný zážitek.
Popravdě, ani jsme tam nešli kvůli hmyzu, ten už jsme měli to potěšení ochutnat na Zoologickém večírku Přírodovědecké fakulty UK. Tenkrát nám nejvíce chutnali smažení červi s různým kořením - prostě takové lepší chipsy s vysokou výživovou hodnotou. Mě na tenhle festival nejvíce táhla ostatní ještě neochutnaná kuchyně.
 

 

Festival se konal v klubu Cross, a na jeho venkovním prostranství. Nikdy jsme tu nebyli, Cross má mezi našimi známými špatnou pověst, přesto nás to neodradilo. Při příchodu nás hned na začátku ohlušila hlasitá hudba a malý plácek před klubem na první pohled nevypadal příliš dobře. Když už jsme tam ale byli, řekli jsme si, že se alespoň podíváme, co tu mají a to bylo dobře.

Sladké moučníky s hmyzem jsme minuli, protože jak už bylo řečeno, hmyz známe a máme ho raději na slano. U dalšího stánku byla fronta a nebylo vidět, co nabízí, na ten se podíváme později. Nakonec první ochutnávka byla u stánku Mama Mundele, toto občanské sdružení se snaží vytvářet projekty na pomoc dětem v Kongu a tady pro ně nejen pekli. Velkou výhodou u nich byl ochutnávací tácek, kde byl kousek od každé sladkosti, která byla k mání. Moc jsme si pochutnali, přítele nejvíce zaujala kobližka Mikate a mě zachutnaly kokosové tyčinky se skořicovými prstíky.

  Ještě jsme ochutnávali sladké u jiných stánků jako třeba Flan. Podle popisu to měl být latinskoamerický dezert já ho tedy znám spíše ze Španělska.

Prošli jsme kolem šnečích specialit, které jsme také vynechali. Šneky jsem už jedla a dokonce je studuji, neodvážili jsme se ochutnat smažené pařátky a zašli jsme na něco masového. Byl tu Chefparade Foodtruck a nabízel velice pěkná masíčka, bizoní, pštrosí, klokaní a polévku ze žabích stehýnek. Kromě klokana jsem už vše jedla, ale přítel mi ho nedoporučil a tak padla volba na pštrosí steak na víně se šťouchanými bramborami a musím říct, takhle dobře udělaného pštrosa jsem ještě nejedla. Ani jsem tu pochoutku nestihla vyfotit, jak se po pštrosovi zaprášilo.

 Nacpaní k prasknutí stojíme ve frontě, ke stále obleženému stánku, a když se dostaneme blíž už je jasno, exotické ovoce. Anglicky mluvící obsluha nám dala na tácek pitahayu, papáju a na to třetí jsem se ptala, ale jméno nerozuměla. Mě nejvíce chutnala pitahaya, takové zvláštní sladké kiwi, papáju znám a přítel si nejvíce pochutnával na onom bezejmenném ovoci.

 

 Nacpaní k prasknutí jsme se šli malinko projít, aby nám slehlo a pak se dál kouleli domů

No a náš dojem, v první chvíli se nám chtělo utéct, ale naštěstí jsme zůstali, ochutnávali a festival si užili i v chladném podzimním dni

vaše Annebake