Ano čtete správně Levandulové, když jsem na ně
poprvé viděla recept u přítelovy babičky, musela jsem si ho vyfotit. Dlouhou
dobu jsem přemýšlela, jaké mohou být. Doma na zahrádce máme levandule plno, a
když jsem se jednou omylem olízla po jejím sběru, bylo to hrozně hořké, což mě
odrazovala od pečení těchto sušenek. Protože jsem si ale řekla, že každý týden
upeču něco dobrého a pokud možno nového, nakonec jsem se přemluvila a rozhodla
jsem se, že je upeču. To jsme ovšem nevěděla, že vyfocený recept jsem nejspíše
z fotoaparátu vymazala a nikde neuložila.
Na řadu přišlo hledání nějakého jednoduchého
receptu na internetu. No nebudu vás napínat, nenašla jsem nic, co by mě
uspokojilo a šla jsem na to po svém. Podívala jsem se do lednice a zjistila, že
tam toho mnoho není. To je tak když žijete s mamkou, která nerada vaří a
jídlo jí prý nic moc neříká, potom je zákonitě lednice stále skoro prázdná.
Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře, z nalezených surovin jsem udělala těsto
a po sušenkách se jen zaprášilo a to hlavně z máminy strany, které sice jídlo
nic neříká, ale když jde o nějakou dobrotu, zmizí, ani se neví jak.